Křížové výpravy
8. 7. 2021 2021-07-08 12:28Křížové výpravy
Křížové výpravy
Křížové výpravy
Křížové nebo křižácké výpravy byly vojenské výpravy, které vyhlašoval papež proti
„nevěřícím“, tj. nekřesťanům.
Území v Palestině se dostalo pod nadvládu nekřesťanů – Turků, kteří začali křesťanským
poutníkům bránit v návštěvě svatých míst. Byzantský císař se s nimi utkal, ale Turci ho
porazili. Proto se obrátil s žádostí o pomoc na římského papeže Urbana II.. Ten mu vyhověl a
první křížovou výpravu vyhlásil roku 1095. Jejím cílem bylo dobýt Svatou zemi a osvobodit
místa posvátná pro křesťany z rukou muslimů. Každému z účastníků slíbil papež prominutí
všech hříchů a přidělení půdy, kterou se na východě podaří
dobýt.
K výpravě do Svaté země se začali přidávat dobrovolníci,
kteří si na oděv našívali znamení kříže, proto se jim začalo
říkat křižáci. Největší zastoupení mezi křižáky měli
Francouzi, Němci a Italové.
Na obr. – křižácký rytíř se modlí před bitvou (Řád templářů,
Svojtka 2007).
Mapa – Hopkins M: Řád templářů, Svojtka 2007:
První křižácká výprava byla vyhlášena v roce 1095, vojenských tažení do Svaté země bylo
v průběhu dvou staletí celkem osm. Druhé výpravy (1147-1149) se zúčastnil také český kníže
Vladislav II., i když až do Palestiny nedojel. Při třetí výpravě (1189-1192) utrpěli křižáci
největší porážku, přestože se jí osobně zúčastnili anglický král Richard Lví srdce, francouzský
Filip II. a římskoněmecký císař Fridrich Barbarossa. Každý z těchto panovníků si v podstatě
akci plánoval sám, síly byly nejednotné, což přispělo k celkovému neúspěchu tažení. Během
čtvrté výpravy (1202-1204) se křižáci dostali do hlavního města Byzantské říše
a Konstantinopol po několik dní plenili a rabovali. Následovala ještě výprava pátá (1217-
1221), šestá (1228-1229) a sedmá (1248-1254), ale křesťanské pozice na území Blízkého
východu slábly.
Osmou výpravu v roce 1270 vedl francouzský král Ludvík IX., ale bez výraznějšího úspěchu, na konci 13. století museli z oblasti odejít poslední křižáci. Sám Ludvík IX., který byl za svou horlivost při křižáckých výpravách později svatořečen, zemřel na mor při
obléhání Tunisu.
Na obrázku nastupuje Ludvík IX. na loď, aby vyplul na
křižáckou výpravu.
Původním cílem výprav proti muslimům bylo osvobození Božího hrobu v Jeruzalémě,
pozdější křížová tažení mířila i jinam. Šlo například o Egypt a Řecko, další křížové výpravy
mířily do Pobaltí a Skandinávie, kde zvláště němečtí a švédští křižáci bojovali proti pohanům.
Řád německých rytířů na břehu Baltského moře založil svůj stát Prusy. Názvem křížová
výprava se tak označoval každý ozbrojený boj vedený na ochranu nebo propagaci katolické
víry. Po pádu posledního křižáckého města v Palestině již žádný papež vojenskou akci
k osvobození Jeruzaléma nevyhlásil. Křížové výpravy na evropském kontinentu však
pokračovaly. Kromě tažení proti pohanům to byly války proti křesťanským kacířům, z nichž
největší byly výpravy proti jihofrancouzským katarům a proti českým husitům.
Křižácké hrady a státy
Na dobytých pozicích ve Svaté zemi budovali křižáci opevněné hrady, vznikly zde také křižácké státy, které se udržely téměř dvě stě let. Nejmohutnějším křižáckým hradem byl hrad Crak de Chevalieres v dnešním Libanonu. Tato mohutná pevnost díky důmyslnému obrannému systému odolala několika obležením. Když ji v roce 1271 dobyl turecký sultán, udělal si z ní svou hlavní pevnost.
Po první křižácké výpravě byly na Blízkém východě založeny celkem čtyři křesťanské státy.
V nově založeném Jeruzalémském království se stal králem Godefroi z Bouillonu (čti
Godfroa z Bujonu)
Rytířské řády
Křížové výpravy podstatně přispěly ke vzniku rytířských řádů.
Jako první byl v Jeruzalémě založen řád johanitů. Toto uskupení existovalo v Jeruzalémě již
před první křížovou výpravou jako bratrstvo, jehož původním posláním byla péče
o křesťanské poutníky putujících do Palestiny. Po dobytí Jeruzaléma Godefroi z Bouillonu
začal bratrstvo podporovat a jeho řád svůj vliv posílil a stal se řádem vojenským. Po odchodu
ze Svaté země přesunuli johanité své působiště na Maltu, a proto se jim začalo říkat řád
maltézských rytířů.
Řád templářů byl založen na začátku 12. století na ochranu poutníků,
kteří přicházeli do Svaté země. Řád navíc umožňoval, aby si šlechta
uschovávala peníze a cenné předměty v templářských domech, což u
řádu zapříčinilo vytvoření rozsáhlé bankovní sítě. Peníze bylo možné si v
řádovém domě uložit a poté si je vyzvednout ve Svaté zemi, což bylo
praktické a výhodné, neboť šlechtici mohli být o svůj majetek připraveni
bandity během svého putování. Z podobných transakcí řád značně bohatl
a získával vliv. Bohatství řádu vyvolávalo závist, která nakonec vedla až
k nařčení templářů z kacířství a zabavení jejich majetku.
Po johanitech a templářích byl třetím nejsilnějším řádem řád německých rytířů. Byl založen
ve Svaté zemi, později působil také v Evropě, kde byly pohany ohrožovány východní hranice
křesťanských států.
Ilustrace znázorňuje boj křesťanů proti muslimům
Lidé ze západní Evropy se díky křižáckým výpravám seznámili s exotickými plodinami a zbožím, k oblíbeným a luxusním pamlskům patřily datle, fíky, meruňky nebo citrusové plody. Vzácným zbožím byla cukrová třtina, která se v Evropě používala jako léčivo.
Vzestup Benátek a Janova
Během křižáckých výprav byl přesun vojsk po souši zdlouhavý, únavný a stávalo se, že
výprava byla zastavena ještě před tím, než se do Svaté země dostala. Příležitosti se chopila
italská města Benátky a Janov, odkud byly lodě s vojáky, poutníky nebo materiálem
vypravovány. Samozřejmě za patřičný obnos. Obě města tak v období křížových výprav
velmi zbohatla.
