Napoleonské války

Napoleonské války

Napoleonské války

Napoleonské války je souhrn válečných konfliktů v letech 1803 – 1815.

Francie po revoluci přešla od obranných válek k válkám dobyvačným, což
vyhovovalo zejména bohaté buržoazii. V čele Francie stál schopný válečník
Napoleon Bonaparte, který se nijak netajil svými válečnými plány na obsazení
Evropy.

Připravoval se na vylodění v Anglii. K realizaci tohoto plánu nemohlo dojít,
protože francouzské loďstvo bylo téměř zničeno v bitvě u Trafalgaru v roce
1805. Velitel britského loďstva admirál Horatio Nelson sice v bitvě zahynul, ale
z porážky se francouzské loďstvo již nevzpamatovalo.
(Mys Trafalgar se nachází v jižní části Španělska, severozápadně od Gibraltaru.)

Napoleon potom namířil svou pozornost do střední Evropy, francouzská armáda
obsadila Vídeň, jižní Moravu, Brno a svoje hlídky měla až u Vyškova. Ruský
car a rakouský císař se postavili společně proti Francouzům v bitvě u Slavkova
2. prosince 1805.
I když bylo Francouzů méně, dokázali vyhrát a diktovat poraženým státům
podmínky. Skončila dlouhá existence Svaté říše římské národa německého,
na území podrobených německých států vyhlásil Napoleon Rýnský spolek.

Proti Velké Británii byla vyhlášena kontinentální blokáda. Rusko ji ale téměř nedodržovalo, a proto se Napoleon rozhodl pro trestné tažení do Ruska v roce 1812. V červnu překročil hraniční řeku Němen s armádou, která měla více než půl milionu vojáků. Do čela ruského velení byl postaven generál Kutuzov (na obrázku), v té době již nemocný, krátce před koncem života. Rusové ale hájili svoji vlast, proto byli k bojům silně motivováni. Před
Moskvou byla svedena bitva u Borodina, obě strany utrpěly značné ztráty a obě strany považují bitvu u Borodina za své vítězství. Dalším městem byla Moskva, Napoleon předpokládal, že se car v Moskvě vzdá. Moskva ale byla vylidněna, na několika místech doutnal požár, Francouzi neměli kde doplnit své zásoby. Rusové zatím vyčkávali,
aktivizoval se partyzánský boj a domobrana.

Napoleon pochopil, že se musí z Ruska stáhnout, protože by jeho armáda
nevydržela tuhou ruskou zimu. Chtěl zamířit na jih, ale Kutuzov mu umožnil
stáhnout se pouze tou cestou, kterou postupoval směrem na Moskvu. V praxi tak
byla uplatněna taktika spálené země.
U řeky Bereziny se Napoleon dostal do obklíčení, ze kterého se probil jen za
cenu velkých ztrát. Napoleon zbytky armády opustil a vrátil se do Paříže sám,
porážku si nepřipouštěl.
Kutuzov se konce Napoleonova tažení nedožil, na jaře 1813 zemřel v Polsku.

Válka za nezávislost Španělska (1808–1814)

Napoleonův bratr Josef Bonaparte byl prohlášen za krále Španělska a v červenci 1808 vstoupil do Madridu. Španělský národ se ale z ciziny dosazenou vládou cítil ponížen a odmítl ji přijmout. Proti Francouzům vypuklo celonárodní povstání, boj byl veden hlavně partyzánskou formou. Francouzi každý odpor tvrdě trestali. ( na obrázku poprava povstalců, autorem je malíř F. Goya)

Neúspěch Napoleonova vojska v Rusku měl zásadní dopad také na vývoj války
ve Španělsku. V červnu 1813 byli Francouzi definitivně poraženi a následně se
stáhli zpět za Pyreneje. Španělsko tak znovu nabylo svoji nezávislost.

Bitva národů se odehrála se ve dnech 16. října až 19. října 1813 u německého
Lipska. Spojené armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska v ní rozdrtily
podstatně slabší a nevycvičenou novou armádu francouzského císaře Napoleona.
Ten byl krátce po porážce převezen do vyhnanství na ostrově Elba.

Napoleonovi se ale podařilo z vyhnanství uprchnout a vylodit se v jižní Francii.
Postupně se k němu přidávali jeho stoupenci a došlo dokonce k obnově císařství.
Koalice států, která se postavila proti Napoleonovi, seskupila v roce 1815 svoje
vojska nedaleko belgického Waterloo, kde byla svedena poslední bitva
napoleonských válek.

Po porážce se Napoleon vzdal Britům a byl převezen na ostrov Svaté Heleny,
kde dožil do roku 1821.

reklama