Ruský stát – sjednocení

Ruský stát - sjednocení

Sjednocení ruského státu

První ruský stát se jmenoval Kyjevská Rus, sjednotil území a přijal křesťanství, ale nedokázal
dlouhodobě odolávat nájezdníkům mongolského původu, kteří přišli ze středoasijských stepí.
Část území bývalé Kyjevské Rusi se Tatarům musela podřídit, ti zcela ovládli jižní stepi.
Některá ruská knížectví si svoji samostatnost uchovala, některá musela platit Tatarům vysoké
poplatky. Ruská knížata se pokoušela ze své závislosti na Tatarech vymanit. Úspěšně se
Tatarům postavil moskevský kníže Dmitrij v bitvě na řece Donu. Jeho vítězství v roce 1380
ukázalo ostatním Rusům, že nad Tatary je možné vyhrát, že nejsou neporazitelní. Dmitrij byl
na památku svého slavného vítězství od té doby nazýván Dmitrij Donský. Zcela se vymanit
z tatarské závislosti se ruským knížatům ale nepodařilo hlavně proto, že nebyli jednotní.

Ke sjednocení ruských knížectví došlo za vlády Ivana III.(1462-1505), kterému se podařilo
přimět většinu ruských knížat, aby uznala nadvládu Moskvy.

K upevnění moci ruského státu došlo za vlády Ivana IV. (1533-1584), který soustředil
veškerou moc ve svých rukou a v roce 1547 se prohlásil carem vší Rusi. Ivan IV. byl
schopný, ale velmi podezíravý a krutý panovník, nevěřil ani lidem ve svém nejbližším okolí.
Moc bohatých ruských feudálů – bojarů omezil tím, že jim odebral statky v blízkosti Moskvy.
Zabranou půdu potom přerozdělil a daroval ji dosud nemajetným lidem, které si tak chtěl
zavázat. Půdě, kterou spravoval přímo car podle své vůle, se začalo říkat opričnina. Do
opričniny se postupně dostala zhruba polovina území. Zbývající pozemky byly spravovány
podle starých řádů a říkalo se jim zemština. Z nemajetných lidí si car sám vybral gardu
osobních strážců, kterým přidělil pozemky opričniny. Proto se těmto lidem říkalo opričnici.

Ivan IV. vojensky získal oblasti v povodí řeky Volhy, vyhnal odtud tatarské kmeny a území bývalého Kazaňského a Astrachaňského chanátu trvale připojil k Rusku. Na památku dobytí Kazaně byl v Moskvě postaven chrám, který byl později nazván chrám Vasilije Blaženého. Ruské území Ivan IV. rozšířil na východě až k pohoří Ural. Pokusil se vybojovat i území na západě, carovým cílem bylo získat přístup k Baltskému moři. V boji s polským a švédským králem byl ale poražen a Rusko muselo Pobaltí opustit. Ivan IV. byl tvrdý a nelítostný vládce, neváhal nechat popravit člověka za drobný přestupek, během jednoho záchvatu zuřivosti dokonce zabil svého vlastního syna a následníka trůnu (na obr. motiv zpracovaný ruským malířem Iljou Repinem). Během Ivanovy vlády byl popraven velký počet lidí, velmi krvavě potrestal obyvatele města Novgorod, který se prý chtěl připojit k Polsku. V Novgorodu bylo tehdy během šesti týdnů povražděno 60 tisíc lidí. Vzhledem k jeho krutosti se vžilo označení Ivan Hrozný.

Po Ivanově smrti se k moci opět dostali bojaři (bohatá šlechta), jeden z bojarů Boris Godunov
se stal carem.
Po Godunově smrti se opět rozhořely spory mezi bojary, do země vtrhla vojska polského
krále. Války, do kterých zasahoval i švédský král, skončily až nástupem Romanovců v roce
1613. Romanovci se na ruském trůně udrželi až do revoluce v roce 1917.

reklama