Sjednocení Itálie

Sjednocení Itálie

Sjednocení Itálie

Itálie byla až do poslední třetiny 19. století rozděleným územím, které bylo směsicí
jednotlivých států a rakouských provincií. Na jihu Apeninského poloostrova zabíralo téměř
polovinu dnešní Itálie Království obojí Sicílie, téměř celý střed poloostrova patřil
papežskému státu a severní část byla částečně tvořena drobnými samostatnými italskými
státy a částečně byla pod nadvládou Rakouska.

Italové se o sjednocení pokusili již během revoluce v roce 1848, kdy se do čela
sjednocovacích snah postavil revolucionář Giuseppe Mazzini, zakladatel hnutí Mladá Itálie.
Na jeho stranu se přidal i Giuseppe Garibaldi. Sjednocení Itálie se v roce 1848 nepodařilo,
i když na krátkou dobu byla vyhlášena Římská republika a z části severní Itálie se podařilo
Rakušany vytlačit. Během několika měsíců byl ale obnoven předrevoluční stav a Itálie musela
na své sjednocení ještě počkat.

V roce 1859 vypukla na severu Itálie válka proti Rakousku, Italům pomáhala francouzská
vojska, s jejichž pomocí se podařilo Rakušany porazit. Důsledkem porážky bylo v Rakousku
odvolání ministra Alexandra Bacha a v severní Itálii vlna sympatií s Piemontem (oblast kolem
Turína). Ke státu Piemont se začaly přidávat další severoitalské oblasti, a tak vznikla
severoitalská unie.

Na podporu sjednocovacího procesu se Giuseppe Garibaldi v roce 1860 s tisícovkou dobrovolníků (tzv. červené košile) vylodil na Sicílii. Mezi obyvateli Království obojí Sicílie si získal velkou podporu a poměrně snadno se mu podařilo získat kontrolu nad jihem Apeninského poloostrova. Garibaldi postupoval dále na sever a v roce 1861 byl Viktor Emanuel vyhlášen králem Itálie. V této fázi vzdoroval pouze papežský stát, který se odmítal sjednocovacímu procesu podřídit a značně využíval podpory Francouzů, kteří samostatnost papežského státu pomáhali udržet.

Itálie získala mocného zahraničního spojence v Prusku. Po prusko-rakouské válce v roce 1866 se vítěznému Prusku podařilo na poraženém Rakousku prosadit osamostatnění Benátska, které se poté připojilo k Itálii. Až do roku 1870 se nedařilo připojení poslední oblasti – papežského státu. Po napadení Francie pruskou armádou byli francouzští vojáci, o které se papež opíral, z Říma staženi a papežský stát se musel Garibaldimu podřídit.

V roce 1871 se Řím stal hlavním městem sjednocené Itálie.

Stevenson, L.:Dějiny Evropy. 2002.

reklama