Starověká Čína

Starověká Čína

Starověká Čína

Čínská civilizace vznikla a vyvíjela se odděleně od ostatního světa, uchovala si proto mnoho odlišností. Vývoj čínské kultury a životního stylu probíhal bez přerušení, ostatní kultury měly na Čínu kvůli geografické nedostupnosti minimální vliv. V Číně byly některé velké vynálezy objeveny dříve než v jiných částech světa.

Nejdříve byly osídleny oblasti ve východní části dnešní Čínské republiky, obyvatelstvo se
usazovalo v povodí dvou velkých řek – Chuang-che a Jang-c`-ťiang. Archeologické nálezy,
které potvrzují pěstování plodin a chov zvířat, pocházejí už z 9. tisíciletí př. n. l.

Na přelomu 3. a 2. tisíciletí se začaly objevovat společenské rozdíly mezi obyvateli a do této
doby také můžeme klást vznik prvních státních útvarů. V Číně byl stát spojen s osobou císaře,
čínská historie se dělí podle jednotlivých císařských dynastií na jednotlivé epochy. Střídání
dynastií mělo v historii téměř stejný scénář – silný muž založil dynastii, která po určitou dobu
vládla. Jakmile začala upadat, propuklo povstání a poslední císař ztratil „nebeské pověření“.
Velmi brzy se ale objevil další silný muž, který založil novou vládnoucí dynastii.

První císařská dynastie (Sia) je pravděpodobně mytického charakteru, věrohodně doložena je až další dynastie Šang. Pozdější fáze vlády této dynastie je poznamenána válkami mezi jednotlivými oblastmi a novými státy, které se vytvářely na kmenovém základě. Do bojů zasáhl také stát Čchin (na západě), jejíž vládce sjednotil silou rozsáhlé severní i jižní oblasti. Od roku 221 př. n. l. vládl jako Čchin Š`-chuang-ti (První svrchovaný císař Čchinů, na obr.). Z jeho jména bylo odvozeno označení Čína. Císař na severu porazil kočovné kmeny, a aby zabezpečil severní hranici státu, nechal postavit tzv. Velkou čínskou zeď. Čchin Š`-chuang-ti vládl krutě, každý kdo se protivil jeho vůli, byl potrestán, císař sjednotil písmo, měnu, míry a váhy, nechal také spálit knihy, které nevyhovovaly jeho záměrům. Řadu učenců, kteří s ním nesouhlasili, nechal zaživa pohřbít.

Velká čínská zeď

Některé úseky zdi byly postaveny již dříve menšími státy, které si vzájemně konkurovaly.
Císař Čchin Š`-chuang-ti chtěl zabezpečit svou říši ze severu a demonstrovat svou moc. Zeď stavěly statisíce lidí, mnoho jich při stavbě zemřelo a jejich těla do ní byla zazděna. Zeď
bývá také nazývána Nejdelší hřbitov světa nebo Zeď slz. Stavba měla význam i pro rychlý přesun vojsk do ohrožených oblastí, je široká 5, 5 metrů, což umožňovalo pochod pěších vojáků v desetistupech nebo jízdu v pětistupech. Údaje o celkové délce se liší, v některých místech je několik valů vedle sebe, které mohou být započítány do celkové délky. Její délka se všemi ohyby a odbočkami měří asi šest a půl tisíce kilometrů. Vzdušná vzdálenost koncových bodů je 2450 kilometrů, výška zdi je průměrně kolem devíti metrů. Stavba byla rekonstruována a dostavována v 15. století, kdy získala svoji definitivní podobu. O stavbu se tehdy postarali vládci dynastie Ming, která v Číně vládla v letech 1368- 1644.

Pozoruhodnou archeologickou památkou je pohřebiště císaře Čchin Š`-chuang-ti (zemřel 210 př. n. l.). Bylo objeveno náhodou v roce 1974 rolníky, kteří si chtěli vyhloubit
studnu. Armáda, která zemřelého císaře doprovází do říše mrtvých, má asi 8000 vojáků v životní velikosti. Jednotlivé terakotové figury jsou jedinečné, provedené do nejmenších detailů. Původně byly namalovány barvami, které ale v průběhu staletí oprýskaly. Kromě pěších vojáků byly objeveny i sochy koní a celé vozy. Památka byla v roce 1987 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO.

Po smrti Čchin Š`-chuang-ti skončil teror a po několika letech byla jeho dynastie Čchin
nahrazena novou dynastií Chan, která zemi spravovala 400 let (do r. 220 n. l.)

V období dynastie Chan bylo obnoveno učení Konfucia, který žil kolem roku 500 př. n. l.
Jeho myšlenky vyhovovaly systému, kterým nová dynastie vládla – Konfucius učil respektu
vůči autoritě, starším a vůči třídě vzdělanců. Kladně se hodnotilo, když člověk přijal své místo
ve společnosti a smířil se se svým osudem, nebouřil se proti němu nebo neměl požadavky na
lepší život.

Čínské písmo bylo znakové, jeden znak vyjadřuje celé slovo, tedy pojem. Psalo se štětcem na
hedvábí, čínským vynálezem byl papír. Čína obohatila kulturu lidstva nejen o vynález výroby
papíru a hedvábí, ale i kompasu, porcelánu a střelného prachu.

reklama