Sv. Václav – kníže

Kníže sv.Václav

Kníže Václav byl synem knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho prarodiči byli
první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho žena Ludmila.

Roku 919 byl v sousední východofranské říši zvolen králem saský vévoda Jindřich I. Ptáčník.
Vazby českého knížectví na říši se začaly měnit, původní orientace na Bavorsko oslabovala,
ale současně se příliš neujala snaha, že by pravidelný tribut (platba), který byl odváděn
Bavorsku, měl být přesměrován do Saska. Jindřich se vypořádával s bavorskou opozicí, a
proto zaútočil na tradičního spojence Bavorů – Čechy.

Útok (roku 929) nebyl očekáván a cizí vojska pronikla bez větších problémů až k Praze.
Kníže Václav chtěl zabránit plenění a drancování vlastní země cizími vojáky, proto se
Jindřichovi raději podrobil. Výsledkem jednání bylo podepsání mírové smlouvy, jak
zaznamenal saský kronikář Widukind. Český historik 19. století František Palacký uvedl, že
za mír museli Češi platit každoročně 500 hřiven stříbra a 120 volů. Tento poplatek byl však
známý již dříve (od začátku 9. století), nejednalo se o žádnou novinku, kterou by měl platit
teprve Václav.

Václav se podle kronikáře Jindřichovi „poddal“, přísahal nad ostatky sv. Víta a jejich část
dostal od Jindřicha darem. Pro paži sv. Víta nechal na Pražském hradě vystavět rotundu, která
se stala základem pro nynější Svatovítskou katedrálu.

Předpokládá se, že kníže Václav měl spory se svým mladším bratrem Boleslavem. Zda se
jednalo o spory náboženské nebo mocenské, těžko jednoznačně říct. Možná se Boleslav snažil
bratra přesvědčit, aby se znovu v politice obrátil na Bavorsko, možná si přál pevně ovládnout
celé Čechy a zbavit ostatní knížata vlády. Z obsazeného území by pak mohl vybírat daně a ze
získaných prostředků potom platit další vojenské výdaje. V uskutečnění těchto plánů mu ale
bránila smířlivější Václavova politika.

Spory vyvrcholily v roce 935, kdy kníže Václav zahynul násilnou smrtí. Legendy uvádí, že
v pondělí 28. září došlo ve Staré Boleslavi k Václavově úkladné vraždě, zosnované jeho
bratrem Boleslavem. Okolnosti posledních okamžiků Václavova života nejsou zcela
objasněny, proto umožňují různý výklad. Například podle verze českého historika Dušana
Třeštíka potkal Václav svého bratra při cestě do kostela. Došlo k hádce, Boleslav se rozlítil,
tasil meč a vrhl se na Václava. Kníže ho však odzbrojil a povalil na zem. Na Boleslavovo
volání o pomoc přiběhli jeho družiníci. Viděli Václava, jak s mečem v ruce stojí nad ležícím
bratrem, vrhli se svému pánovi na pomoc a knížete, který se nestačil ukrýt v kostele, kam
prchal, ubili. Podle jiné verze zabil Boleslav svého bratra vlastní rukou před branou kostela.

Různé pohledy na tuto situaci nic nemění na faktu, že se po Václavově smrti Boleslav stal
jeho nástupcem a sjednocování českého státu a upevňování pozice přemyslovských knížat
pokračovalo.

Tragické úmrtí knížete Václava nebylo v rodině ojedinělé. O 14 let
dříve než Václav byla zavražděna také Václavova babička Ludmila,
která se dostala do konfliktu se svojí snachou, Václavovou matkou
Drahomírou. Ve sporu byly obě ženy také kvůli vlivu na mladičkého
Václava a jejich konflikt nakonec vyústil v úkladnou vraždu Ludmily.
Drahomíra za ní na Tetín poslala vrahy, kteří kněžnu zardousili jejím
vlastním šálem. Nevyslyšeli ani její prosbu, aby byla zabita mečem a
mohla při své smrti prolít krev jako mučednice.

Ludmila zemřela 16. září 921 a v českém prostředí začala být od 11.
století uctívána jako světice.