Dávní Slované

Dávní Slované

Asi v 5. století n. l. přicházejí na naše území slovanské kmeny z Ukrajiny a Polska. Usazují se v Čechách a na Moravě v nížinách podél řek. Živili se pastevectvím a zemědělstvím. Chovali vepře, kozy a ovce, lovili ryby a divoká zvířata, provozovali výměnný obchod, to znamená, že směňovali jeden druh zboží za jiný. Dovedli tkát látky, stavěli si domy ze dřeva, proutí a rákosu. Žili v malých osadách a na ochranu před nepřáteli si stavěli opevněná hradiště. První Slované nevyznávali křesťanské náboženství, ale náboženství pohanské. Uctívali mnoho bohů. Například Perun byl bůh války, Radegast byl bůh úrody a
pohostinnosti. V 7. století byli Slované ohrožováni kočovnými a divokými Avary, kteří sídlili na území současného Maďarska. Proto franský kupec Sámo spojil slovanské kmeny, vytvořil asi v roce 623 mocenský útvar, kterému se říká Sámův kmenový svaz. Po Sámově smrti asi v roce 658 se svaz však rozpadl. O vývoji českých zemí během následujících asi 150 let už však nemáme spolehlivé písemné zprávy, proto si lidé začali vyprávět pověsti. Jsou krásné, ale neodpovídají skutečnosti.

Vypráví se v nich o tom, jak praotec Čech vystoupil na horu Říp a řekl: „Toto je země zaslíbená …“, vypráví se v nich o stařešinu Krokovi, který měl tři dcery a nejmladší Libuše vládla z bájného Vyšehradu. Vypráví se v nich o tom, že se provdala za Přemysla Oráče. Od něj také odvozují svůj původ historická knížata z rodu Přemyslovců. Jako první sepsal tyto pověsti pražský kněz Kosmas. Jeho Kronika česká vznikla na počátku 12. století. Byla napsána podle tehdejšího zvyku latinsky. Po Kosmovi pokračovali v zapisování českých dějin další kronikáři.

reklama