Atmosférické cirkulace

Atmosférické cirkulace

Vzduch nad Zemí je neustále v pohybu. Proudění vzduchu je vyvolávané změnou tlaku a
změnou teploty. Vzduch proudí z oblastí vyššího tlaku vzduchu – tlaková výše (V) do míst
s nižším tlakem vzduchu – tlaková níže (N). Teplý vzduch od rovníku proudí směrem
k pólům a studený vzduch od pólů se vrací k rovníku.
Proudy vzduchu – tedy vítr, jsou ale ovlivněny zemským povrchem, polohou nad oceány nebo
pevninou ale především otáčením Země.
Coriolisova síla, způsobená zemskou rotací stáčí větry na severní polokouli doprava a
na jižní polokouli doleva. Vznikají tím převládají směry větrů ( např. v ČR západní vítr).
Mezi rovníkem a subtropickými oblastmi vysokého tlaku vznikají pravidelné větry pasáty –
na severní polokouli severovýchodní, na jižní polokouli jihovýchodní.
Sezónní větry vanou nepravidelně, mění se s ročními obdobími. Nejvýznamnější z nich jsou monzuny. Letní monzuny jsou teplé a vlhké, vanou z oceánu nad pevninu. Zimní monzuny jsou suché a chladné, vanou z pevniny nad moře. Vyskytují se především v jižní Asii ( Indie) a jihovýchodní Asii až po Japonsko. Další známe sezónní větry jsou např. Mistral (Francie), Jugo (Chorvatsko). 

Cyklóny a anticyklóny
Anticyklóny jsou oblasti vysokého tlaku vzduchu. Přinášejí stálé počasí vez srážek.
Cyklóny jsou oblasti nízkého tlaku vzduchu. Přinášejí srážky, vítr a nestabilní počasí.
Extrémní cyklóny mají ničivé následky – říkáme jim uragány.
Pro určení síly větru byla stanovena Beaufortova stupnice síly větru. Zvláštním úkazem jsou tornáda. Jsou plošně mnohem menší než hurikány, dotýkají se země trychtýřovitým výběžkem, ničí jím vše, co jim stojí v cestě. Jejich vznik i zánik je velmi rychlý. Největší výskyt je ve středu USA.

Hurikán

reklama