Rozhovor

Babička s Martinou

Babička: „Haló, kdo je tam?“
Martina: „Ahoj baby! Tady Martina.“
Babička: „No ahoj Martinko!“
Martina: „Babi! Nemohla by si mě prosím vyzvednout na nádraží?“
Babička: „Kde na nádraží?“
Martina: „No…“
Babička: „Počkej. Jako v Mostě jo?
Martina: „No v Mostě no…“
Babička: „No a proč jsi jako v Mostě?“
Martina: „Babi! Já jsem utekla z domova.“
Babička: „Co že si to?“
Martina: „Já prostě musela. Už jsem to s mámou nemohla vydržet a teď ještě to výzo.“
Babička: „Jak jako musela?“
Martina: „Ona by mě zabila, kdyby uviděla to výzo. Prostě jsem musela“
Babička: „Zlato! Uklidni se!“
Martina: „Jak bych se měla uklidnit!“
Babička: „Neboj. Já pro tebe přijedu.“
Martina: „Neřekneš to mámě, že ne?“
Babička: „No musíme jí něco říct. Nebo by se o tebe bála.“
Martina: „Babi! Prosím neříkej jí to.“
Babička: „Já jí to říct musím!“
Martina: „Ne! Jestli jí to řekneš, naskočím na ňákej vlak a odjedu!“
Babička: „Martino! Neblázni!“
Martina: „Tak jí to neříkej!“
Babička: „Dobře, dobře. Nic jí neřeknu. Pojedu pro tebe a pak to doma vyřídíme. Jo? Za 5 minutek jsem u tebe. Jo?“
Martina: „Tak jo. Ahoj.“