Ekonomie

Ekonomie

1.    Ekonomie jako věda

  • •      Charakteristika (oikos = dům, zákon=nomos)
  • –       Ekonomie = humanitní věda, která zkoumá nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, usiluje o objasnění fungování hospodářského života, zkoumá výrobu statků, poskytování služeb a jejich využití mezi ekonomickými subjekty (tzn. domácnosti, firmy, stát)
  • •      Předmět zkoumání:
  • –       předmětem zkoumání je ekonomika, která bývá označována jako ekonomie v praxi
  • –       jedná se o konkrétní výrobu statků a služeb, jejich rozdělování, směna a spotřeba
  • –       ekonomika v sobě integruje pojmy hospodářství (světová ekonomika, ekonomika ČR), hospodaření (plánování, organizování, výroba, prodej), hospodárnost (hospodárné využití materiálu či energie)

Složky ekonomie

  • a)    mikroekonomie (řecké mikros = malý): zkoumá chování malých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy a jejich hospodaření a rozhodování)
  • b)   makroekonomie (makros = velký): zkoumá chování velkých ekonomických subjektů – stát => národní hospodářství souvislosti inflace, nezaměstnanosti, ekonomického růstu apod.)
  • •       Přístupy k ekonomickému myšlení
  • a)    pozitivní – analyzuje a popisuje skutečný stav ekonomiky
  • b)   normativní – hodnotí stav ekonomiky a říká, jak by se měla vyvíjet a jaká by měla být
  • •      Praktický význam ekonomie
  • –       je podstatná pro řízení státní ekonomiky, vedení soukromých podniků, ale i pro život každého spotřebitele→
  • –       vedení rodinného rozpočtu (půjčky, investice)
  • –       perspektiva oborů při volbě zaměstnání, rizika vlastního podnikání
  • –       porozumění ekonomické části volebních programu politických stran
  • –       pochopeně daňového a ekonomického systému

2.    Hlavní ekonomické pojmy a otázky

  • •      Potřeby, statky, služby, výrobní faktory
  • –       ekonomie se snaží odhalit, jak se lidé rozhodují v otázkách uspokojení svých potřeb→ potřeba= pocit nedostatku/přebytku z něčeho
  • –       lidé své potřeby uspokojují prostřednictvím:
  • a)  statků → statky = předměty vhodné k uspokojení potřeb člověka (hmotné=auto, nehmotné= znalost jazyka; omezené= je nutné za ně zaplatit, neomezené=vzduch, mořská voda, sluneční svit)
  • b) služeb → služba = činnost prováděná jedněmi lidmi pro uspokojení potřeb ostatních lidí (restaurace, zábava, ubytování)
  • •      Hospodářský proces
  • –       jedná se o proces počínající výrobou statku až po jeho spotřebu, rozdělujeme ho na několik fází:
  • a)   výroba
  • –       jen velmi málo statků nalezneme volně v přírodě, většina z nich je výsledkem výroby→ zdroje, které jsou využívány pro výrobu statků, nazýváme výrobní faktory – jsou jimi:
  • –       půda = vzácný a omezený produkt přírody, odměnou za využití půdy je tzv. pozemková renta
  • –       práce = lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje ve statky a za kterou náleží odměna ve formě mzdy
  • –       kapitál = statky, které slouží k další výrobě (formy kapitálu jsou o peníze, zboží, stroje, budovy, cenné papíry)
  • b)   rozdělování a přerozdělování
  • –       rozdělováním získávají svůj podíl na výrobě její účastníci (zaměstnanci, podnikatelé) → část svého podílu odvádějí do veřejných rozpočtů ve formě daní, kde dojde k přerozdělení i ostatním členům společnosti, kteří se na výrobě nepodíleli →nezaměstnaní, ženy na mateřské
  • c)    směna
  • –       proces, ve kterém nabízející hledají kupce na své zboží a služby, aby realizovali svůj zisk
  • místo směny se nazývá trh→ statky a služby se směňují za peníze
  • d)    spotřeba
  • –       je výsledkem konečného užití statků→ spotřebu členíme na konečnou (uspokojení potřeb jednotlivých lidí) a výrobní (uspokojení potřeb firem, které mohou dále vyrábět)
  • •      Ekonomické sektory
  • –       podle produkce statků a služeb rozlišujeme tzv. ekonomické sektory
  • a)    primární →zisk a zpracování surovin (zemědělství, lesnictví, těžba)
  • b)   sekundární →výroba hmotných statků, zpracovatelský průmysl (potravinářství, stavebnictví)
  • c)    terciální→služby (doprava, cestovní ruch, bankovnictví) – pracuje v něm nejvíce lidí
  • d)   kvartální→činnost ve vědě, výzkumu, školství (dříve součástí terciálního, dnes samostatný)

Tři základní ekonomické otázky:

  • –       Co vyrábět? → Jaké statky a služby produkovat v podmínkách, které se mi nabízí?
  • –       Jak vyrábět? → Jaké technické, organizační a zdrojové podmínky se mi nabízí?
  • –       Pro koho vyrábět? → Kdo bude cílovým spotřebitelem? Bude jich dost?
  • –       odpovědi na tyto otázky mohou být různé, podle nich pak dělíme základní ekonomické systémy:
  • a)   tradiční (zvykový) = ekonomické chování je založeno na tradicích a zvycích, většina majetku je společného  → tento systém dnes využívají primitivní přírodní kmeny
  • b)   příkazový (centrálně plánovaný)= o výrobních otázkách rozhodují striktně vládní orgány pomocí plánování, tento systém využívaly socialistické státy
  • c)    tržní= ekonomika je regulována trhem, převládá soukromé vlastnictví, neexistují zásahy státu →raný kapitalismus 19. století
  • d)   smíšený= tržní mechanismus je doplněn státními zásahy (např. stanovení mzdy, daní, sociálního pojištění), dnes se jedná o převažující systém v hospodářsky vyspělých zemích

3.    Ekonomické teorie

  • –       ekonomické myšlení není jednotné, v historii se vyvinulo mnoho teorií, směrů, škol
  • a)    antika:4. století př. n. l.
  • –       název ekonomie je převzat od starořeckých myslitelů, ekonomie se nejdříve vyvíjela jako součást filozofie, nejvýznamnějším teoretikem této doby byl Aristoteles – dílo Etika Nikomachova→ za ideální považoval hospodářskou samostatnost domácnosti, které bylo dosaženo samostatným zemědělství
  • b)   merkantilismus 15. st.
  • –       měřítkem bohatství země je vlastnictví drahých kovů, stát (panovník) silně zasahuje do ekonomiky své země
  • –       systém postavený na dovážení surovin a vyvážení výrobků, které se prodají za zlato (naopak to tento systém zakazoval) – tzn. vývoz neopracovaných surovin (zlata, stříbra) a dovoz hotových výrobků byl nepřípustný
  • c)    klasická ekonomie 18. st.:
  • –       s klasickou politickou ekonomií je spojován vznik ekonomie jako vědy
  • –       zdroj bohatství viděla ve výrobě statků, které budou uspokojovat potřeby
  • –       ekonomika se podle této teorie dokáže nejlépe regulovat sama, zásahy státu jsou nežádoucí →  hospodářský liberalismus
  • –       představitel této teorie a zároveň člověk, který je považován za zakladatele ekonomie, je Adam Smith (své myšlenky zformulovat v knize „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“)
  • –       vyslovil myšlenku o „neviditelné ruce trhu“ →  jedinci na trhu uspokojují své vlastní zájmy, ale nemohou uspět, dokud neuspokojí potřeby ostatních (tržní mechanismus se proto postará o blahobyt)
  • –       citace z jeho knihy: „Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za svůj oběd, ale je to jejich ohled na jejich vlastní zájem. Nespoléháme se na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku a nikdy jim nezdůrazňujeme naše potřeby, ale jejich výhody.“
  • –       další představitelé: David Ricardo, John Stuart Mill, v ČR Václav Klaus, Miroslav Ševčík
  • –       v polovině 19. století se na klasickou ekonomii reagují dva další směry
  • d)   socialistický směr 2. pol. 19. st.
  • –       představitel Karl Marx, který své ekonomické postoje zformuloval v díle „Kapitál“
  • –       vytvořil teorii o nadhodnotě a vykořisťování = kapitalista si nechává velkou část hodnoty vytvořené dělníkem a tomu dává jen prostředky, které jsou nutné k přežití →   tak ho vykořisťuje, což je příčinou třídního boje
  • –       podle vztahu k výrobním prostředkům rozlišoval dvě třídy  – proletariát (dělníci, nemají žádné výrobní prostředky) a kapitalisté (jsou majiteli výrobních prostředků)
  • –        řešení vidí v odstranění soukromého vlastnictví a nastolení beztřídní společnosti
  • e)    neoklasický směr 70. léta 19. st.
  • –       přestavitel Alfred Marshall
  • –       navazuje na klasickou ekonomii, její pozornost se přesouvá k chování malých ekonomických subjektů, a sice na zkoumání podmínek tržní rovnováhy, zkoumání vztahu poptávky, nabídky a ceny
  • –       chování spotřebitelů je ovlivněno tzv. mezním užitkem = vyjadřuje, o kolik vzroste/klesne celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku
  • –       zákon klesajícího mezního užitku – s růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek →   nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další má pro spotřebitele a jeho celkový užitek menší význam
  • f)    keynesiánství 30. léta 20. st.
  • –       zakladatelem této teorie je John Keynes, který prosazoval státní zásahy (intervence) do tržní ekonomiky →
  • trh sice reguluje ekonomiku, ale v určitých oblastech selhává (např. světová hospodářská krize 1929-33), a to může odstranit zásah státu
  • –       své myšlenky zformuloval v knize „Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz“ (1936) →  po 2. světové válce keynesiánskou teorii přijala většina světových ekonomik
  • g)   monetarismus 70. léta 20. st.
  • –       další krizi, která přišla v 70. letech, ale keynenesiáni neuměli řešit (většina státních rozpočtů byla schodková, začala růst inflace) – v důsledku toho nastupuje monetarismus
  • –       monetarismus navazuje na neoklasickou ekonomii a opět se přiklání k co nejmenším státním zásahům do fungování trhu (za nejdůležitější považují boj s inflací)
  • –       nejvýraznějším představitelem je ekonom Milton Friedman
  • h)   institucionální ekonomie – současnost
  • –       v současné době se rozvíjí jak keynesiánské, tak i neoklasické teorie (obě mají řadu stoupenců)
  • –       roste ale také význam tzv. institucionální ekonomie = zdůrazňuje vliv institucí na chování spotřebitelů
  • –       instituce = jakékoliv omezení, které utváří ekonomické chování lidí (zvyky, kultura, náboženství, právní normy, občanská práva)