Počátky filozofického myšlení

Počátky filozofického myšlení

 

  • – vznik a podstata filozofie
  • – filozofické tázání, vztah filozofie a jiných forem vidění světa
  • – periodizace antické filozofie
  • – učení předsokratiků

Vznik a podstata filozofie

  • Filozofie = soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, poznání a člověka, filein = milovat + sofia = moudrost
  • – vznik na přelomu 7. a 6. stol. př. n. l. na západním pobřeží malé Asie – obchodní křižovatka mezi Řeckem, Asií a Afrikou – kulturní vliv
  • – přírodní filozofové = presokratici
  • – drželi se v mezích přírody – společnost se vyvíjí podle přírodních zákonů
  • – 4. – 3. stol. př. n. l. – Athény = hovoří se o člověku a o společnosti, řečnictví
  • – 2. – 6. st. př. n. l. – římská filozofie

Filozofické tázání, vztah filozofie a jiných forem vidění světa

– neustále trvající proces narozdíl od otázek, které jsou pouhými střípky, které tvoří tázání

1) tázání KOSMOLOGICKÁ (ř. kosmos = svět mající řád × chaos)

  • – filozofie zrozena jako kosmologické tázání – hledání řádu světa

– otázky:

  • Co ovládá přírodu?
  • Řídí něco pohyby?
  • Co je to změna, pohyb?
  • Je svět věčný nebo má začátek a konec?

2) tázání ONTOLOGICKÁ (ř. on hé on = jsoucí jsoucno)

  • – tvoří nejobecnější jádro filozofie, ptají se jak jsoucna jsou (nikoli, jak se nám jeví, že jsou)

– otázky:

  • Jak vznikl tento svět?
  • Z čeho je tento svět? …

3) tázání GNOSEOLOGICKÁ (ř. gnósis = poznání)

  • – zabývají se problémem poznání světa; ptají se, jak se nám jeví to, co je

– otázky:   Je svět poznatelný?

  • Je-li svět poznatelný, pak do jaké míry?
  • Co vlastně poznáváme?…

4) tázání LOGICKÁ (ř. logos = slovo, rozum)

  • – souvisí s tázáními gnoseologickými; neptají se však, jestli můžeme poznávat, ale jak správně poznávat
  • – později se logika z filozofie oddělila a dnes je samostatnou vědní disciplínou

5) tázání AXIOLOGICKÁ (ř. axia = hodnota)

  • – týkají se hodnot (hodnocení) v různých oblastech lidského světa; hodnoty jsou různé: etické, estetické, ekonomické apod.

– otázky:  

  • Co jsou to hodnoty a kde se vzaly?
  • Do jaké míry jsou hodnoty stálé a do jaké proměnlivé?
  • Jaká je hierarchie hodnot? …

6) tázání ANTROPOLOGICKÁ (ř. anthrópos = člověk)

  • – zkoumají podstatu člověka a jeho zvláštní jsoucna
  • – vychází z axiologických tázání a v mnoha případech se překrývají

– otázky:  

  • Jaký smysl má existence člověka?
  • Jaký smysl mají dějiny?
  • Jakou roli hraje jedinec v dějinách?…

7) tázání ETICKÁ (ř. éthos = mrav, zvyk)

  • – etika (nauka o chování) je někdy chápána jako něco, k čemu filozofie směřuje; vyjadřuje praktický význam filozofie pro člověka
  • – etické problémy se týkají hodnot jednání člověka a posuzování lidských činů z hlediska dobra a zla

– otázky:  

  • Co je to dobro?
  • Co je podstatou lidského štěstí?
  • Existuje zlo, nebo zlem chápeme nepřítomnost dobra?…

8) tázání ESTETICKÁ (ř. aisthetikos = vnímavost, citlivost ke kráse)

– zabývají se „třetím“ způsobem, jímž se člověk „zmocňuje“ světa: 1. způsob praktický, 2. způsob teoretický, 3. způsob estetický

– otázky:  

  • Proč je něco krásné (libé) a něco ohavné (nelibé)?
  • Je krásno samo o sobě, nebo je to výsledek našeho vnímání?
  • Jakou roli hraje krásno v lidském životě?…

Periodizace antické filozofie

antika– období dějin a kultury starověkého Řecka a Říma

obodbí:

  • předsokratické– 7.-5. stol. př.n.l.
  • klasické– 5.- 4. stol. př.n.l.
  • – vznik velkých mouder- Platon
  • -FI se obrací na člověka, etiku
  • helenistické– konec 4. stol př.n.l.
  • – Řím vzkvétá, Řecko upadá
  • – 529. n.l. Justinián ruší školy
  • – FI zmítána skepsí
  • à do prvního vystoupení apoštolů

Předsokratické obodbí

  • – FI se vyčleňuje, přechod od mýtu k logu
  • – formování základních FI otázek
  • – FI tvoří pojmový aparát
  • – hl. zájmem je svět a hledání základu všeho

Milétští přírodní filozofové

  • – Milét byl centrem řeckého obchodu
  • – hledají pralátku arché, ptají se, co je podstatou bytí?
  • Thales = astronom a matematik, zjistil výšku egyptských pyramid, předpověděl zatmění slunce, pralátkou je voda
  • Anaximénes = za pralátku považoval vzduch jako oživující dech
  • Anaximandros = zakladatel filozofie jako samostatné vědy, původním principem a příčinou bytí je apeiron – neomezený a neurčitý
  • Pythagoras = matematik, astronom, vztahy řízeny číselnými vztahy (aritmos – číslo), zkoumal jak svět funguje, ne jak vznikl
  • Herakleitos= liboval si v temnotách a nesnášel lidi, zakladatel dialektiky, pralátkou je oheň
  • panta-rei- dialektický názor
  • hýlozoizmus- životadárné principy
  • kosmologie- o řádu světa
  • kosmogonie- o pův. světa
  • Eleaté
  • – své myšlenky šířili na západním břehu Itálie v kolonizační oblasti Řeků kolem města Elea
  • Xenofanés = zkoumá pojem Bůh, kritizuje lidství bohů (zvlášť v Homérově díle), 1. filozof, jehož dílo se dochovalo
  • Parmenides= všude něco je, předchůdce ontologie
  • Zenón = aporie – paradoxy logického rozumu

1. Závod Achillea se želvou

– Pokud má želva sebemenší náskok, pak ve chvíli, kdy se Achilles dostane z bodu A na bod B, je želva již v bodě C. Když je Achilles v bodě C, je želva už v bodě D. Vzdálenosti mezi body se neustále snižují, ale podle Zénóna Achilleus želvu nikdy nedohoní.

2. Letící šíp

– Letící šíp pozorovaný v jakýkoliv okamžik svého pohybu se nachází na jednom místě, v kterém je de facto v klidu. Pokud je ale v klidu v každém okamžiku svého letu, znamená to, že je v klidu i v čase, což znamená, že se nepohybuje.

3. Efesané

Herakles temný = liboval si v temnotách a nesnášel lidi, zakladatel dialektiky, pralátkou je oheň

Demokritos = etika, atomista – jsoucno vyplněno atomy, oceňuje duchovní vlastnosti