Politologie jako společenská věda

Politologie jako společenská věda

 

  • – předmět a vývoj politologie
  • – nejvýznamnější představitelé evropského politického myšlení
  • – politika, politický program
  • – politické ideologie
  • – boj za lidská práva

Předmět a vývoj politologie

  • – Politologie = vědecká disciplína zabývající se studiem politiky
  • – polis(město) + logos(slovo,určení, věda)
  • – je to věda objektivní, kritická(zkoumá, ověřuje)

Dělení:

  • – normativní(stanoví, co by mělo být, od obecného ke konkrétnímu)
  • – pozitivní(popisuje)
  • – prognostická(na základě popisů umožňuje přepokládat)

Předmět:

  • – moc jako nástroj prosazování politických zájmů, fungování státu, politické vztahy, politická kultura, chování voličů a politické strany
  • – počátky politologie v antickém Řecku, studium se prohloubilo v renesanci, byla součástí filozofie, vzniká na přelomu 19./20.stol. v USA
  • – souvisí se společensko-vědními disciplínami

Dějiny politologie:

Antika

  • – Sokrates – vyslovil myšlenku nutné vědomosti v polit. životě
  • – Platón – „Ústava“ – podal systematický výklad politické teorie(ideálního státu) – nejlépe se jeví monarchie
  • – mudrcové(moudrost), strážci(statečnost), řemeslníci(umírněnost)
  • – reformátor, stát hodnotí idealisticky
  • – Aristoteles – „Politika“ – podal fakta o většině známých států, popsal jejich uspořádání, roztřídil podle typů ústav
  • – vychází z empirie, zdůvodňoval tehdejší stav
  • – Politeia = přijatelná forma vlády, vláda středních vrstev, rozhodování v zájmu celku

Renesance

– Niccolo Machiavelli – „Vladař“ – ospravedlňoval moc, vztah mezi politikou a morálkou, k politice přistupuje pragmaticky a utilitárně, obhajuje republiku

Novověk

  • – Thomas Hobbes – „Leviatan“ – představitel smluvní teorie státu, stát je výtvorem lidí, kteří chtějí hájit svá práva
  • – společné hájení práv
  • – John Lock – „Dvojí pojednání o vládě“ – tvorba státu z nutnosti hájit přirozený stav člověka
  • – zajištění lidských práv, ideální se mu jeví konstituční monarchie, podrobné zpracování dělby moci
  • – Charles de Montesquieu – „Duch zákonů“
  • – geografický determinismus = povaha zákonů, způsob vlády je podmíněný podnebím, typem půdy

Osvícenství

  • – J.J.Rouseau – „O společenské smlouvě“
  • – Imanuel Kant – vyjadřuje myšlenku nutnosti mravního zákona i v politice = záruka trvalého míru

Politika, politický program

  • – politika = společenská činnost, vztahující se k řízení věcí veřejných a mající dva základní znaky – obecný dopad a mocenský dopad
  • – všechny aktivity, související s vykonáváním politiky, tvoří politický systém
  • – politická participace = účast, aktivita jednotlivců a skupin, kterou se snaží ovlivnit nebo podpořit vládu a politiku
  • – základním způsobem participace občana na politice je účast ve volbách, referendech či iniciativách, sdružování v zájmových skupinách občanské společnosti, podpora petic a demonstrací
  • – politický program = forma politických představ, které vycházejí z ideologického základu a reagují na momentální stav společnosti, zaměřuje se na konkrétní úkoly, které je třeba realizovat v politické praxi

Druhy a typy politiky jako programu:

  • – politika pragmatická – v souladu se zájmy občanů, pomocí kompromisů se snaží uskutečnit maximum ze svého programu
  • – politika antipolitická – založena na morálním (někdy náboženském) základě, plánuje v dlouhodobých horizontech, zdůrazňuje všeobecné politicko morální hodnoty
  • – politika negativistická – založena na moci, moc je prostředkem a cílem politického úsilí
  • – politika fundamentalistická – striktně se drží určité teorie (ideologie, náboženství) a odmítá jakýkoli odklon
  • – politická socializace = proces, při kterém si jednotlivec uvědomuje politické jevy a učí se formovat vlastní politické názory, proces je narušen v případě, že stát je homogenní (složen z jednoho národa, rasy, politické ideologie a přesvědčení)

Politické ideologie

  • – ideologie = soustava idejí, teorií a názorů, které se soustřeďují na problematiku společnosti, jejích cílů a konfliktů
  • – doktrína = učení, nauka, soubor principů na určitý problém, snaha uspořádat ideály a postupy tak, aby se staly koherentními (byly v souladu)

Funkce ideologie:

  • – pomáhá vysvětlit události a jevy
  • – poskytuje žebříček hodnot
  • – určuje dobro a zlo
  • – dává pocit sounáležitosti
  • – nabízí cíle politické akce

Konservatismus – věří v hodnoty, které zachovávají přítomný politický, sociální a ekonomický řád, tradiční hodnoty a osvědčené principy života společnosti, nestaví se proti vývoji, ale proti revolucím a reformám

Liberalismus – systém politických, ekonomických, kulturních, sociálních a jiných hodnot a teorií, na kterých jsou budovány základy demokratických států, ústřední hodnoty liberalismu: svoboda jednotlivce, otevřená společnost svobodných individuí, víra v pokrok, preferování politických svobod, tolerance, uznání soukromého vlastnictví, omezení státu a státní moci – John Locke, Benedikt Spinoza, Charles Montesquieu, Emmanuel Kant

Socialismus – vznikl jako reakce na průmyslovou revoluci, jeho ústředními hodnotami jsou podřízení individua společnosti, podpora nezaměstnanosti, sociální jistoty (minimální mzda, sociální dávky), rovný přístup ke vzdělání, rozšiřování hospodářských a sociálních práv

Komunismus – stejně jako socialismus kritizuje kapitalistický systém, je to utopická teorie, která tvrdí, že lze do praxe uvést optimální ekonomické, politické a sociální uspořádání společnosti postavené na společném vlastnictví výrobních prostředků, což povede k vytvoření beztřídní společnosti, souhlasí s ozbrojenou revolucí, společné vlastnictví pod kontrolou komunistické strany. – Karel Marx, Fridrich Engels, Adorno, Habermas

Fašismus – nacionálně šovinistické, rasistické hnutí a diktátorská forma vlády vychází z koncepce absolutní vlády (Hobbes, Machiavelli), celek je důležitější než část, svobodu lze získat jen ztotožněním se se státem, opírá se o mýty, pudy, rasové předsudky. – Mario Pamieri, Benito Mussolini, Ernst Huber, Adolf Hitler

Nacismus – národní socialismus – přesvědčen o výjimečnosti vlastního národa, vychází z vypjatého nacionalismu, rasismu, prvky socialismu (kolektivismus), rozlišuje vyšší a nižší rasy, odmítá demokracii, likviduje lidská práva a svobody, vláda jedné politické strany

Rasismus – snaha legitimovat společenské nerovnosti na základě biologických (rasových) rozdílů mezi lidmi, odvolává se k pseudovědeckým poznatkům, podle kterých byli lidé rozdělováni na vyšší a nižší část společnosti, která byla diskriminována právně (před zákonem), ekonomicky (nižší plat za stejnou práci), politicky (neexistence volebního práva), společensky (vytěsňování menšin), kulturně (nepřítomnost vzdělání v mateřském jazyce)

Anarchismus – odmítá státní moc, formální organizace a právní řád, hlásá neomezenou svobodu jednotlivce, svobodu je možné uskutečňovat jen v malých autonomních jednotkách, cílem je rozrušení státní byrokracie, kapitalistických podniků, armády a církve, kritizují současný kapitalismus za nespravedlivé rozdělování materiálního bohatství

Feminismus – ideologie ženského hnutí, které usiluje o dosažení politické, ekonomické a sociální rovnosti žen a mužů

Environmentalismus – teorie, která se zabývá vztahy mezi přírodním prostředím a společenským vývojem, usiluje o změny ve společenských, ekonomických a politických mechanismech tak, aby nebránily snahám o ochranu životního prostředí, zastřešuje aktivity ekologických organizací a hnutí

Islámský fundamentalismus – revoluční náboj, směřuje k zavádění totalitního islámského státu, protizápadní rétorika, šaría (náboženské právo) často i džihád (džihád mečem, radikální islám, svatá válka)

Pacifismus – označuje soubor idejí a postojů odmítajících používání násilí (války) v mezinárodních vztazích

Boj za lidská práva

  • – vývoj lidských práv se týká vztahu jednotlivce a státní moci
  • – absolutistická královská moc je nejprve omezována ve prospěch šlechty, později ve prospěch lidu až k jednotlivým občanům
  • – 1215 – vydána MAGNA CHARTA LIBERTATUM – moc krále Jana Bezzemka byla omezena pravomocí anglických baronů
  • – v období reformace byl hlásán svobodný výklad Písma:

1. vlna – u nás, Jan Hus a husitské hnutí

2. vlna – v Německu – Martin Luther a ve Švýcarsku – Ulrich Zwingli a Josef Kalvín

  • – v období osvícenství zdůrazňována myšlenka nezcizitelných lidských práv, která jsou nezávislá na panovníkovi a platném právním řádu (John Locke – právo na život, zdraví, majetek)
  • – stát vzniká, aby tato práva chránil
  • – 1776 – vydána deklarace práv nezávislosti – USA, 1791 – doplněna o dodatky: Bill of Rights
  • – 1789 – vydána Deklarace práv člověka a občana – Francie
  • – ochrana lidských práv vystupuje zejména ve 20. stol. po 2. sv. v.
  • – 10. 12. 1948 – vydána všeobecná deklarace lidských práv, ale nebyla pro státy závazná, protože měla deklarativní charakter
  • – 10. 12. = den lidských práv
  • – 1975 – konference v Helsinkách o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, účast USA a Kanady