Sociální komunikace a její nezbytnost

• – sociální interakce
• – typy, formy, druhy komunikace
• – sociální percepce
• – konflikty a jejich zvládání
• – reakce na zátěžové situace

Sociální interakce

• – proces vzáj. působení jedinců (téhož druhu) na sebe
• – nastává tehdy,jestliže jednání jedné osoby nebo skupiny vyvolává jednání jiné osoby nebo skupiny, zahrnuje poznávání druhý lidí a sebe sama v síti sociálních vztahů a komunikaci
• – důležitý je proces sociálního poznávání, které je znesnadňováno chybami: halo efekt (necháme se unést jedním nápadným rysem), prvním dojmem, efektem sociálního postavení (vlastnosti posuzujeme např. podle povolání), projekcí (své názory očekáváme od jiného člověka), předsudky a stereotypy (zjednodušování, zkreslování – např. podle rasy, národa, pohlaví apod.)
• – součástí sociální interakce je komunikace, u které rozeznáváme tři typy: meziosobní, skupinovou, masovou

Typy, formy, druhy komunikace

Komunikace

• = způsob dorozumívání
• = proces, v jehož rámci se sdělují či vyměňují informace
• = prostředek sociální interakce
• – není specificky lidským procesem (narozdíl od řeči)
• – vyplývá z potřeby člověka vyměňovat si informace
• – izolace od informací vyvolává u člověka ps. deprivaci

Vývoj komunikačních systémů:

• 1) znamení a signály
• 2) mluvení
• 3) psaní
• 4) tisk
• 5) masová komunikace

Proces komunikace:

• komunikátor (sdělení od ní)
• komuniké (obsah sdělení)
• komunikant (přijímá sdělení)
• účinek vyvolaný komunikací

Druhy:

• – verbální (jen 20% monolog, dialog..) / neverbální (mimika, gesta..80%)
• – symetrická (všichni účastníci stejnou měrou) / asymetrická
• – harmonická / konfliktní
• – soutěživá / spolupracující
• – formální / neformální
• – řetězová / ohnisková / kruhová  podle prostředníka

Formy: 

• – přímá reakce -> signalizuje urč. význam
• – gesta -> mimika (pohyb obličejových svalů) např. úsměv – vyjadřuje povzbuzení / souhlas / ironizaci / pochvalu / pohrdání..
• pantomimika (pohyb končetin a celého těla)
• – jednání  neverbální vyjádření úmyslu, úsilí
• – obrazová reprezentace
• – symbolická komunikace – různé formy řeči / ostatní vyjádření = předání květiny / umělecká produkce
• – významné i citový přízvuk, výraz
• – ovliv. kom.- metakomunikační hříchy – koketérie, zabarvení hlasu, ironie, sarkasmus
• – způsob jednání:
• – submisivní (pasiv.)
• – dominantní (aktiv.)
• – asertivní

Sociální percepce

• – obraz si tvoříme podle naší kognitivní(poznávací) komplexnosti
• 1) určité třídění ( kategorizace ) člověka
• 2) většinou podle toho, co činí ( chování ), co řídí, jaký má vzhled(sociální status)
• Chyby v procesu sociálního poznávání:
• – Haló efekt: při poznávání druhých se necháme unést jen jediným nápadným rysem, ať už příznivým, nebo nepříznivým. Tento rys „přehluší“ všechny ostatní, které pak posuzujeme stejně (pozitivně/negativně)
• – První dojem : PD z percepce  toho druhého zobecníme a dovolíme, aby ovlivňoval naše další poznávání.
• – Logická chyba: na základě jistých zkušeností se domníváme, že některé vlastnosti spolu logicky souvisejí. (např. opakovaně se setkáváme s několika vysokými muži, kteří jsou rozhodní a energičtí, to ale neplatí pro všechny vysoké muže)
• – Efekt mírnosti: nám sympatické a milé osoby obvykle posuzujeme mírněji, méně kriticky
• – Efekt sociálního postavení: většinou přisuzujeme neprávem lidem se známým sociálním postavením, vlastnosti, které jsou pro výkon dané profese/postavení charakteristické
• – Projekce: máme tendenci očekávat, že ostatní lidé mají podobné motivy, zájmy, postoje a názory jako my. Své promítáme do druhého
• – Předsudky a stereotypy: stereotypní hodnocení zahrnuje zpravidla zjednodušování a  zkreslení (např. Němce považujeme za pořádné, tak Hans je také pořádný-> jednomu příslušníkovi skupiny přisuzujeme rysy, které jsou typické pro danou skupinu. Předsudek je intenzivním stereotypem, špatně se odstraňuje, těžko se argumenty mění ->ulpívání na chybných teoriích (rasové)

Konflikty a jejich zvládání

Konflikt, konfliktní situace:

• a) obsahové, věcné, racionální
• b) emocionální(iracionální)
• – vnitřní, vnějšně vnitřní, vnější
• – boj protichůdných sil, 1 složka je racionální, 1 iracionální
• – 3 zákl. typy chování u konfliktu:

1) konfrontace

2) únik

3) popření

4) řešení(vyřešení)

Zdroje konfliktů:

• – objektivní překážky
• – vlastnosti jiných lidí
• – povahové osobní vlastnosti
• – nepřiměřené požadavky
• – chyby výchovy
• – nedostatek zkušeností, schopností

Reakce na zátěžové situace

Stres = stav psych. zátěže

• – vzniká působením rušivého faktoru na člověka během dosahování cíle/uspok. potřeb
• – při prohloubení a chronickém působení konfliktu
• – individuální odolnost, různé činitele

Frustrace = stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli / uspok. potřeb

• – aktivuje tzv. obranné frustrační mechanismy
• – různá náchylnost, různá odolnost (frustrační tolerance->dlouhé snášení
• – negativně ovlivňuje chování člověka, ale může vyvolat i motivaci -> zvýšené úsilí

Reakce na zátěžovou frustrační situaci:

• – agrese (4 stupně: 1) pouze v myšlení, 2) projeví se nadávkou navenek, 3) destrukce / rozbíjení předmětů, 4) fyzické napadení osoby)
• – bagatelizace (snižování hodnoty cíle)
• – racionalizace (hledání rozumového vysvětlení problému)
• – kompenzace (snaha vyvážit neúspěch úspěchem v jiné oblasti)
• – únik (vyhýbání se povinnostem / nepříjemnostem….např. nemoc)
• – somatizace (přenesení psych. napětí do těles. oblasti -> civilizační choroby)
• – projekce (svalování vlastní viny za neúspěch na někoho jiného)
• – regrese (únik z napjatých situací k nepřiměřenému jednání)

Deprivace (strádání) = chronické neuspokojení potřeb / nedosahování cílů

• – když jsou základní potřeby uspokojovány na úrovni existenčního minima , nebo pod její úrovní
• – různé podoby:
• – fyzická (nedostatek spánku)
• – psychická (chronické neuspokoj. psych. potřeb)
• – senzorická (nedostatek podnětů)
• – sociální (velká soc. izolace)