Sociální komunikace a její nezbytnost

Sociální komunikace a její nezbytnost

 

  • – sociální interakce
  • – typy, formy, druhy komunikace
  • – sociální percepce
  • – konflikty a jejich zvládání
  • – reakce na zátěžové situace

Sociální interakce

  • – proces vzáj. působení jedinců (téhož druhu) na sebe
  • – nastává tehdy,jestliže jednání jedné osoby nebo skupiny vyvolává jednání jiné osoby nebo skupiny, zahrnuje poznávání druhý lidí a sebe sama v síti sociálních vztahů a komunikaci
  • – důležitý je proces sociálního poznávání, které je znesnadňováno chybami: halo efekt (necháme se unést jedním nápadným rysem), prvním dojmem, efektem sociálního postavení (vlastnosti posuzujeme např. podle povolání), projekcí (své názory očekáváme od jiného člověka), předsudky a stereotypy (zjednodušování, zkreslování – např. podle rasy, národa, pohlaví apod.)
  • – součástí sociální interakce je komunikace, u které rozeznáváme tři typy: meziosobní, skupinovou, masovou

Typy, formy, druhy komunikace

Komunikace

  • = způsob dorozumívání
  • = proces, v jehož rámci se sdělují či vyměňují informace
  • = prostředek sociální interakce
  • – není specificky lidským procesem (narozdíl od řeči)
  • – vyplývá z potřeby člověka vyměňovat si informace
  • – izolace od informací vyvolává u člověka ps. deprivaci

Vývoj komunikačních systémů:

  • 1) znamení a signály
  • 2) mluvení
  • 3) psaní
  • 4) tisk
  • 5) masová komunikace

Proces komunikace:

  • komunikátor (sdělení od ní)
  • komuniké (obsah sdělení)
  • komunikant (přijímá sdělení)
  • účinek vyvolaný komunikací

Druhy:

  • – verbální (jen 20% monolog, dialog..) / neverbální (mimika, gesta..80%)
  • – symetrická (všichni účastníci stejnou měrou) / asymetrická
  • – harmonická / konfliktní
  • – soutěživá / spolupracující
  • – formální / neformální
  • – řetězová / ohnisková / kruhová  podle prostředníka

Formy: 

  • – přímá reakce -> signalizuje urč. význam
  • – gesta -> mimika (pohyb obličejových svalů) např. úsměv – vyjadřuje povzbuzení / souhlas / ironizaci / pochvalu / pohrdání..
  • pantomimika (pohyb končetin a celého těla)
  • – jednání  neverbální vyjádření úmyslu, úsilí
  • – obrazová reprezentace
  • – symbolická komunikace – různé formy řeči / ostatní vyjádření = předání květiny / umělecká produkce
  • – významné i citový přízvuk, výraz
  • – ovliv. kom.- metakomunikační hříchy – koketérie, zabarvení hlasu, ironie, sarkasmus
  • – způsob jednání:
  • – submisivní (pasiv.)
  • – dominantní (aktiv.)
  • – asertivní

Sociální percepce

  • – obraz si tvoříme podle naší kognitivní(poznávací) komplexnosti
  • 1) určité třídění ( kategorizace ) člověka
  • 2) většinou podle toho, co činí ( chování ), co řídí, jaký má vzhled(sociální status)
  • Chyby v procesu sociálního poznávání:
  • – Haló efekt: při poznávání druhých se necháme unést jen jediným nápadným rysem, ať už příznivým, nebo nepříznivým. Tento rys „přehluší“ všechny ostatní, které pak posuzujeme stejně (pozitivně/negativně)
  • – První dojem : PD z percepce  toho druhého zobecníme a dovolíme, aby ovlivňoval naše další poznávání.
  • – Logická chyba: na základě jistých zkušeností se domníváme, že některé vlastnosti spolu logicky souvisejí. (např. opakovaně se setkáváme s několika vysokými muži, kteří jsou rozhodní a energičtí, to ale neplatí pro všechny vysoké muže)
  • – Efekt mírnosti: nám sympatické a milé osoby obvykle posuzujeme mírněji, méně kriticky
  • – Efekt sociálního postavení: většinou přisuzujeme neprávem lidem se známým sociálním postavením, vlastnosti, které jsou pro výkon dané profese/postavení charakteristické
  • – Projekce: máme tendenci očekávat, že ostatní lidé mají podobné motivy, zájmy, postoje a názory jako my. Své promítáme do druhého
  • – Předsudky a stereotypy: stereotypní hodnocení zahrnuje zpravidla zjednodušování a  zkreslení (např. Němce považujeme za pořádné, tak Hans je také pořádný-> jednomu příslušníkovi skupiny přisuzujeme rysy, které jsou typické pro danou skupinu. Předsudek je intenzivním stereotypem, špatně se odstraňuje, těžko se argumenty mění ->ulpívání na chybných teoriích (rasové)

Konflikty a jejich zvládání

Konflikt, konfliktní situace:

  • a) obsahové, věcné, racionální
  • b) emocionální(iracionální)
  • – vnitřní, vnějšně vnitřní, vnější
  • – boj protichůdných sil, 1 složka je racionální, 1 iracionální
  • – 3 zákl. typy chování u konfliktu:

1) konfrontace

2) únik

3) popření

4) řešení(vyřešení)

Zdroje konfliktů:

  • – objektivní překážky
  • – vlastnosti jiných lidí
  • – povahové osobní vlastnosti
  • – nepřiměřené požadavky
  • – chyby výchovy
  • – nedostatek zkušeností, schopností

Reakce na zátěžové situace

Stres = stav psych. zátěže

  • – vzniká působením rušivého faktoru na člověka během dosahování cíle/uspok. potřeb
  • – při prohloubení a chronickém působení konfliktu
  • – individuální odolnost, různé činitele

Frustrace = stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli / uspok. potřeb

  • – aktivuje tzv. obranné frustrační mechanismy
  • – různá náchylnost, různá odolnost (frustrační tolerance->dlouhé snášení
  • – negativně ovlivňuje chování člověka, ale může vyvolat i motivaci -> zvýšené úsilí

Reakce na zátěžovou frustrační situaci:

  • – agrese (4 stupně: 1) pouze v myšlení, 2) projeví se nadávkou navenek, 3) destrukce / rozbíjení předmětů, 4) fyzické napadení osoby)
  • – bagatelizace (snižování hodnoty cíle)
  • – racionalizace (hledání rozumového vysvětlení problému)
  • – kompenzace (snaha vyvážit neúspěch úspěchem v jiné oblasti)
  • – únik (vyhýbání se povinnostem / nepříjemnostem….např. nemoc)
  • – somatizace (přenesení psych. napětí do těles. oblasti -> civilizační choroby)
  • – projekce (svalování vlastní viny za neúspěch na někoho jiného)
  • – regrese (únik z napjatých situací k nepřiměřenému jednání)

Deprivace (strádání) = chronické neuspokojení potřeb / nedosahování cílů

  • – když jsou základní potřeby uspokojovány na úrovni existenčního minima , nebo pod její úrovní
  • – různé podoby:
  • – fyzická (nedostatek spánku)
  • – psychická (chronické neuspokoj. psych. potřeb)
  • – senzorická (nedostatek podnětů)
  • – sociální (velká soc. izolace)