Trestní právo

§ Trestní právo správní

o  Správním řízením se rozumí postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, kterým se zakládají, mění, ruší práva či povinnosti určité osoby, těžiště správního řízení spočívá ve zjišťování podkladů pro rozhodnutí, základní pramen je správní řád

a)    zahájení správní řízení může být zahájeno

• –   na návrh účastníka
• –   z vlastního podnětu správního orgánu (z úřednické pravomoci)

b)  podklady pro správní řízení

• –   důkazní prostředky: listiny, ohledání (např. prohledání bytu), svědecká výpověď, znalecký posudek
• –   zjišťovací prostředky: předvolání (písemně, kdo, kdy, kam, proč?), předvedení (v případě ignorace předvolání, předvádí orgány Police ČR), pořádková pokuta (při záměrném ztěžování vyšetřování 50 000 Kč), předběžné opatření (příkaz, aby člověk něco vykonal, něčeho se zdržel, něco strpěl, na důkazní prostředek může být dána exekuce), vykázání z místa konání úkonu (nikoliv však z místa, jehož je osoba majitelem)

a)    rozhodnutí správního řízení

• –   rozhodnutí vyhotovuje příslušný správní orgán, musí být vždy písemné a musí obsahovat
• –   výrokovou část = věcné a  srozumitelné řešení otázky, která byla předmětem řízení, lhůta pro splnění povinnosti
• –   odůvodnění= důvody výroku rozhodnutí, podklady a úvahy pro jeho vydání
• –   poučení účastníků = možnosti a lhůta pro odvolání

b)   přezkoumání rozhodnutí správního orgánu

• –    prostředkem k přezkoumání jsou tzv. opravné prostředky
• –   řádné = odvolání (do 15. dnů ode dne oznámení rozhodnutí), rozklad (opravný prostředek proti rozhodnutí ústředního orgánu státní správy, ministra, vedoucího jiného ústředního správního úřadu)
• –    o rozkladu rozhoduje osoba stojící v jeho čele (ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu), a to na návrh rozkladové komise
• –    mimořádné = obnova řízení (např. na základě nových důkazů)

o  Přestupkové řízení = zvláštní druh správního řízení, které se řídí zákonem o přestupcích (za přestupek je považováno takové chování, které je v tomto zákoně výslovně definováno a musí být naplněna skutková podstata přestupku)

Ekonomie

1.    Ekonomie jako věda

• ·    Charakteristika (oikos = dům, zákon=nomos)
• –       Ekonomie = humanitní věda, která zkoumá nejobecnější souvislosti ekonomického života společnosti, usiluje o objasnění fungování hospodářského života, zkoumá výrobu statků, poskytování služeb a jejich využití mezi ekonomickými subjekty (tzn. domácnosti, firmy, stát)
• ·      Předmět zkoumání:
• –       předmětem zkoumání je ekonomika, která bývá označována jako ekonomie v praxi
• –       jedná se o konkrétní výrobu statků a služeb, jejich rozdělování, směna a spotřeba
• –       ekonomika v sobě integruje pojmy hospodářství (světová ekonomika, ekonomika ČR), hospodaření (plánování, organizování, výroba, prodej), hospodárnost (hospodárné využití materiálu či energie)
• ·      Složky ekonomie
• a)    mikroekonomie (řecké mikros = malý): zkoumá chování malých ekonomických subjektů (domácnosti, firmy a jejich hospodaření a rozhodování)
• b)   makroekonomie (makros = velký): zkoumá chování velkých ekonomických subjektů – stát => národní hospodářství souvislosti inflace, nezaměstnanosti, ekonomického růstu apod.)
• ·       Přístupy k ekonomickému myšlení
• a)    pozitivní – analyzuje a popisuje skutečný stav ekonomiky
• b)   normativní – hodnotí stav ekonomiky a říká, jak by se měla vyvíjet a jaká by měla být
• ·      Praktický význam ekonomie
• –       je podstatná pro řízení státní ekonomiky, vedení soukromých podniků, ale i pro život každého spotřebitele→
• –       vedení rodinného rozpočtu (půjčky, investice)
• –       perspektiva oborů při volbě zaměstnání, rizika vlastního podnikání
• –       porozumění ekonomické části volebních programu politických stran
• –       pochopeně daňového a ekonomického systému

2.    Hlavní ekonomické pojmy a otázky

• ·      Potřeby, statky, služby, výrobní faktory
• –       ekonomie se snaží odhalit, jak se lidé rozhodují v otázkách uspokojení svých potřeb→ potřeba= pocit nedostatku/přebytku z něčeho
• –       lidé své potřeby uspokojují prostřednictvím:

a)  statků → statky = předměty vhodné k uspokojení potřeb člověka (hmotné=auto, nehmotné= znalost jazyka; omezené= je nutné za ně zaplatit, neomezené=vzduch, mořská voda, sluneční svit)

b) služeb → služba = činnost prováděná jedněmi lidmi pro uspokojení potřeb ostatních lidí (restaurace, zábava, ubytování)

• ·      Hospodářský proces
• –       jedná se o proces počínající výrobou statku až po jeho spotřebu, rozdělujeme ho na několik fází:

a)   výroba

• –       jen velmi málo statků nalezneme volně v přírodě, většina z nich je výsledkem výroby→ zdroje, které jsou využívány pro výrobu statků, nazýváme výrobní faktory – jsou jimi:
• –       půda = vzácný a omezený produkt přírody, odměnou za využití půdy je tzv. pozemková renta
• –       práce = lidská činnost, která přeměňuje přírodní zdroje ve statky a za kterou náleží odměna ve formě mzdy
• –       kapitál = statky, které slouží k další výrobě (formy kapitálu jsou o peníze, zboží, stroje, budovy, cenné papíry)

b)   rozdělování a přerozdělování

–       rozdělováním získávají svůj podíl na výrobě její účastníci (zaměstnanci, podnikatelé) → část svého podílu odvádějí do veřejných rozpočtů ve formě daní, kde dojde k přerozdělení i ostatním členům společnosti, kteří se na výrobě nepodíleli →nezaměstnaní, ženy na mateřské

c)    směna

–       proces, ve kterém nabízející hledají kupce na své zboží a služby, aby realizovali svůj zisk

místo směny se nazývá trh→ statky a služby se směňují za peníze

d)    spotřeba

• –       je výsledkem konečného užití statků→ spotřebu členíme na konečnou (uspokojení potřeb jednotlivých lidí) a výrobní (uspokojení potřeb firem, které mohou dále vyrábět)
• ·      Ekonomické sektory
• –       podle produkce statků a služeb rozlišujeme tzv. ekonomické sektory
• a)    primární →zisk a zpracování surovin (zemědělství, lesnictví, těžba)
• b)   sekundární →výroba hmotných statků, zpracovatelský průmysl (potravinářství, stavebnictví)
• c)    terciální→služby (doprava, cestovní ruch, bankovnictví) – pracuje v něm nejvíce lidí
• d)   kvartální→činnost ve vědě, výzkumu, školství (dříve součástí terciálního, dnes samostatný)
• ·      Tři základní ekonomické otázky:
• –       Co vyrábět? → Jaké statky a služby produkovat v podmínkách, které se mi nabízí?
• –       Jak vyrábět? → Jaké technické, organizační a zdrojové podmínky se mi nabízí?
• –       Pro koho vyrábět? → Kdo bude cílovým spotřebitelem? Bude jich dost?
• –       odpovědi na tyto otázky mohou být různé, podle nich pak dělíme základní ekonomické systémy:
• a)   tradiční (zvykový) = ekonomické chování je založeno na tradicích a zvycích, většina majetku je společného  → tento systém dnes využívají primitivní přírodní kmeny
• b)   příkazový (centrálně plánovaný)= o výrobních otázkách rozhodují striktně vládní orgány pomocí plánování, tento systém využívaly socialistické státy
• c)    tržní= ekonomika je regulována trhem, převládá soukromé vlastnictví, neexistují zásahy státu →raný kapitalismus 19. století
• d)   smíšený= tržní mechanismus je doplněn státními zásahy (např. stanovení mzdy, daní, sociálního pojištění), dnes se jedná o převažující systém v hospodářsky vyspělých zemích

3.    Ekonomické teorie

–       ekonomické myšlení není jednotné, v historii se vyvinulo mnoho teorií, směrů, škol

a)    antika:4. století př. n. l.

–       název ekonomie je převzat od starořeckých myslitelů, ekonomie se nejdříve vyvíjela jako součást filozofie, nejvýznamnějším teoretikem této doby byl Aristoteles – dílo Etika Nikomachova→ za ideální považoval hospodářskou samostatnost domácnosti, které bylo dosaženo samostatným zemědělství

b)   merkantilismus 15. st.

• –       měřítkem bohatství země je vlastnictví drahých kovů, stát (panovník) silně zasahuje do ekonomiky své země
• –       systém postavený na dovážení surovin a vyvážení výrobků, které se prodají za zlato (naopak to tento systém zakazoval) – tzn. vývoz neopracovaných surovin (zlata, stříbra) a dovoz hotových výrobků byl nepřípustný

c)    klasická ekonomie 18. st.:

• –       s klasickou politickou ekonomií je spojován vznik ekonomie jako vědy
• –       zdroj bohatství viděla ve výrobě statků, které budou uspokojovat potřeby
• –       ekonomika se podle této teorie dokáže nejlépe regulovat sama, zásahy státu jsou nežádoucí →  hospodářský liberalismus
• –       představitel této teorie a zároveň člověk, který je považován za zakladatele ekonomie, je Adam Smith (své myšlenky zformulovat v knize „Pojednání o podstatě a původu bohatství národů“)
• –       vyslovil myšlenku o „neviditelné ruce trhu“ →  jedinci na trhu uspokojují své vlastní zájmy, ale nemohou uspět, dokud neuspokojí potřeby ostatních (tržní mechanismus se proto postará o blahobyt)
• –       citace z jeho knihy: „Není to laskavost řezníka, sládka nebo pekaře, které vděčíme za svůj oběd, ale je to jejich ohled na jejich vlastní zájem. Nespoléháme se na jejich lidskost, ale na jejich sebelásku a nikdy jim nezdůrazňujeme naše potřeby, ale jejich výhody.“
• –       další představitelé: David Ricardo, John Stuart Mill, v ČR Václav Klaus, Miroslav Ševčík
• –       v polovině 19. století se na klasickou ekonomii reagují dva další směry

d)   socialistický směr 2. pol. 19. st.

• –       představitel Karl Marx, který své ekonomické postoje zformuloval v díle „Kapitál“
• –       vytvořil teorii o nadhodnotě a vykořisťování = kapitalista si nechává velkou část hodnoty vytvořené dělníkem a tomu dává jen prostředky, které jsou nutné k přežití →   tak ho vykořisťuje, což je příčinou třídního boje
• –       podle vztahu k výrobním prostředkům rozlišoval dvě třídy  – proletariát (dělníci, nemají žádné výrobní prostředky) a kapitalisté (jsou majiteli výrobních prostředků)
• –        řešení vidí v odstranění soukromého vlastnictví a nastolení beztřídní společnosti

e)    neoklasický směr 70. léta 19. st.

• –       přestavitel Alfred Marshall
• –       navazuje na klasickou ekonomii, její pozornost se přesouvá k chování malých ekonomických subjektů, a sice na zkoumání podmínek tržní rovnováhy, zkoumání vztahu poptávky, nabídky a ceny
• –       chování spotřebitelů je ovlivněno tzv. mezním užitkem = vyjadřuje, o kolik vzroste/klesne celkový užitek, jestliže se množství spotřebovávaného zboží zvýší o jednotku
• –       zákon klesajícího mezního užitku – s růstem objemu spotřebovávaného zboží klesá mezní užitek →   nejvyšší přírůstek uspokojení potřeb přinese první jednotka, každá další má pro spotřebitele a jeho celkový užitek menší význam

f)    keynesiánství 30. léta 20. st.

• –       zakladatelem této teorie je John Keynes, který prosazoval státní zásahy (intervence) do tržní ekonomiky →
• trh sice reguluje ekonomiku, ale v určitých oblastech selhává (např. světová hospodářská krize 1929-33), a to může odstranit zásah státu
• –       své myšlenky zformuloval v knize „Obecná teorie úroku, zaměstnanosti a peněz“ (1936) →  po 2. světové válce keynesiánskou teorii přijala většina světových ekonomik

g)   monetarismus 70. léta 20. st.

• –       další krizi, která přišla v 70. letech, ale keynenesiáni neuměli řešit (většina státních rozpočtů byla schodková, začala růst inflace) – v důsledku toho nastupuje monetarismus
• –       monetarismus navazuje na neoklasickou ekonomii a opět se přiklání k co nejmenším státním zásahům do fungování trhu (za nejdůležitější považují boj s inflací)
• –       nejvýraznějším představitelem je ekonom Milton Friedman

h)   Institucionální ekonomie – současnost

• –       v současné době se rozvíjí jak keynesiánské, tak i neoklasické teorie (obě mají řadu stoupenců)
• –       roste ale také význam tzv. institucionální ekonomie = zdůrazňuje vliv institucí na chování spotřebitelů
• –       instituce = jakékoliv omezení, které utváří ekonomické chování lidí (zvyky, kultura, náboženství, právní normy, občanská práva)