Člověk jako společenská bytost

5. Člověk jako společenská bytost

– proces socializace a jeho význam pro jedince a společnost

– formy sociálního učení

– pozice, status, role

– tvorba hodnot, postojů a norem

– sociální kontrola

Proces socializace a jeho význam pro jedince a společnost

Socializace

= zespolečenšťování, polidšťování

= aktivní proces sociálního učení

= osvojení jazyka, postojů, specifického vidění světa, identity (vědomí vlastního já)

= proces osvojování a poznávání kulturních norem a hodnot

– umožňuje jedinci život ve společnosti, sžívání člověka s ostatními

– dlouhodobý a komplikovaný proces, nejintenzivnější v mládí, ale probíhá celý život

– člověk se stává osobností pod vlivem sociálního prostředí a sociální interakce

– zajišťuje kontinuitu společenského vývoje

dělení:

1. a) záměrná(vědomá) – v rodině, ve škole
2. b) nezáměrná(nevědomá) – vzniká interakcemi,korigování chování,schopnost empatie

cíle:

– zespolečenštění člověka tak, aby byl schopen vycházet  s ostatními lidmi a mohl existovat ve společnosti chování úspěšně socializovaného člověk je předvídatelné a očekávané

– naučit jedince správě se chovat v určitých sociálních rolích

– vypracovává u člověka schopnost vzdát se určité potřeby nebo ji odložit na později(disciplína)

– probíhá v sociálním prostředí

rodina (primární skupina, nejvýznamnější)

vrstevnická skupina

pracovní kolektiv / masmédia

Formy sociálního učení

– napodobování

– identifikace (ztotožňování se s urč. vzorem)

– přebírání rolí (osvojování si rolí)

– anticipace (očekávání urč. způsobu jednání)

– citová nákaza (přebírání cit. vztahů od lidí)

– sugesce (nekritické přebírání názorů)

Sociální učení je způsob, kterým se jedinec učí přizpůsobovat požadavkům svého společenského prostředí a osvojuje si názory, postoje, hodnoty

– základem formálních vztahů  je sociální pozice (status) a sociální role, která je s ní svázána

Pozice, status, role

Sociální pozice = hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru

– má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu

– svázáno s výkonem určité role

Status = trvalejší pozice, bývá vyjadřován symboly

1. a) vrozený
2. b) získaný(získaný během života)
3. c) připsaný(jak člověka vidí ostatní lidé)

Sociální role = soubor očekávaných chování člověka

– odráží jeho postavení ve společnosti  je tím, co se od něj očekává

– mívají symboly (koruna…)

– neslučitelnost role – když se od jedince v určité situaci očekává až protikladné chování

– člověk ji neuskutečňuje podle přesných pravidel, ale vkládá do ní prvky své osobnosti

– její realizace záleží na:

poznání / informacích

motivaci (= emotivní faktor)

schopnosti jedince

členění:

1. a) formální (student, poslanec..)
2. b) neformální (kamarád..)

obligatorní (syn, vnuk, Čech, muž..) / volitelné

podřadná / souřadná / nadřazená…

specifické -> vnucené (obětní beránek) / přisouzené (šašek třídy)

– souběžně několik rolí (matka, dcera, atletka, sekretářka, sestra..)

– člověk se s ní může identifikovat, nebo ji hrát

– obvykle vymezená např. postavením v zaměstnanecké struktuře společnosti

Tvorba hodnot, postojů a norem

Postoje

– relativně stálé tendence hodnotit předměty a jevy

– připravenost člověka reagovat na podněty určitým způsobem

– měří se na postojových škálách

Norma

je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., určený buď k závaznému vyžadování nebo k posuzování jejich přijatelnosti nebo obvyklosti.

Hodnota

obecné myšlenkové přetvoření postoje vůči určité kvalitě do formy přetrvávající míry individuální významnosti této kvality; vztahová kategorie vyjadřující na základě hodnotící transakce stupeň zobecněné a vnitřně přijaté významnosti vnější entity konkrétním člověkem. Rovněž cílový předmět nebo stav, ke kterému člověk směřuje a kterého se snaží dosáhnout (zájem). Hodnota vzniká v procesu socializace jedince kulturním působením společnosti, v níž jedinec žije. Strukturací hodnot do více či méně stálých hierarchií (vyšší a nižší hodnoty) vzniká hodnotová orientace, která je individuálně vysoce variabilní a je většinou měřítkem identifikace jedince se společností.

Reakce na rozpor mezi hodnotami a cíli – podle am. sociologa  Roberta Karla Mertona – 5 typů reakce jedince na rozpor mezi hodnotami a cíli společnosti a prostředky dosažení

– Konformismus = jednání dle očekávání , naplnění role, souhlas s cílem

– Inovace = souhlas s cílem, ale ne s prostředky, volí vlastní

– Ritualismus = lpí na osvědčených prostředcích, ale neuvědomuje si cíle

– Únik (různé formy) = ignorace cílů, postupů i očekávaných reakcí

– Vzpoura = nepřijímá ani cíle, ani prostředky (protest)

Sociální deviace – znamenají odchylku od pravidel vytvořených společností a osvojených během socializace

– podstata je v existenci pravidel, bez nich by neexistovala

– deviantní chování – odlišuje se od uznávaných norem a pravidel, podle nichž jedná většina společnosti, porušení těchto pravidel

– co je deviantní a co normální závisí na tom, co za to považuje společnost

– sociální patologie – ohrožující, škodlivé, negativní hodnocení

dělení:

1. a) agresivní(použití násilí)
2. b) neagresivní(porušení norem bez násilí)
3. c) zvláštní druhy

– kriminalita = činnost porušující právní normy,trestána systémem sankcí

– delikvence – týká se i mladistvých

– šikana, násilí

Sociální kontrola

– konfrontace reálného chování člověka s normami  a hodnotami společnosti

– dělení:

vnější / vnitřní (= sebekontrola)

– udržuje ji systém sankcí  –

1. a) pozitivní -> ocenění za následování norem a dodržování hodnot (státní vyznamenání…)
2. b) negativní -> trst za porušení norem a nenrespektování hodnot (trestní stíhání, odsouzení) cílem je

Cíl: stabilita sociálního řádu , udržení stávajících institucí a sociálních organizací