Člověk jako společenská bytost

Člověk jako společenská bytost

 

  • – proces socializace a jeho význam pro jedince a společnost
  • – formy sociálního učení
  • – pozice, status, role
  • – tvorba hodnot, postojů a norem
  • – sociální kontrola

Proces socializace a jeho význam pro jedince a společnost

Socializace

  • = zespolečenšťování, polidšťování
  • = aktivní proces sociálního učení
  • = osvojení jazyka, postojů, specifického vidění světa, identity (vědomí vlastního já)
  • = proces osvojování a poznávání kulturních norem a hodnot
  • – umožňuje jedinci život ve společnosti, sžívání člověka s ostatními
  • – dlouhodobý a komplikovaný proces, nejintenzivnější v mládí, ale probíhá celý život
  • – člověk se stává osobností pod vlivem sociálního prostředí a sociální interakce
  • – zajišťuje kontinuitu společenského vývoje

dělení:

  • a) záměrná(vědomá) – v rodině, ve škole
  • b) nezáměrná(nevědomá) – vzniká interakcemi,korigování chování,schopnost empatie

cíle:

  • – zespolečenštění člověka tak, aby byl schopen vycházet  s ostatními lidmi a mohl existovat ve společnosti chování úspěšně socializovaného člověk je předvídatelné a očekávané
  • – naučit jedince správě se chovat v určitých sociálních rolích
  • – vypracovává u člověka schopnost vzdát se určité potřeby nebo ji odložit na později(disciplína)
  • – probíhá v sociálním prostředí
  • – rodina (primární skupina, nejvýznamnější)
  • – vrstevnická skupina
  • – pracovní kolektiv / masmédia

Formy sociálního učení

  • – napodobování
  • – identifikace (ztotožňování se s urč. vzorem)
  • – přebírání rolí (osvojování si rolí)
  • – anticipace (očekávání urč. způsobu jednání)
  • – citová nákaza (přebírání cit. vztahů od lidí)
  • – sugesce (nekritické přebírání názorů)

– Sociální učení je způsob, kterým se jedinec učí přizpůsobovat požadavkům svého společenského prostředí a osvojuje si názory, postoje, hodnoty

– základem formálních vztahů  je sociální pozice (status) a sociální role, která je s ní svázána

Pozice, status, role

Sociální pozice = hodnota postavení, které člověk zaujímá v nějakém sociálním útvaru

  • – má vzhledem k jiným postavením určitou hodnotu
  • – svázáno s výkonem určité role

Status = trvalejší pozice, bývá vyjadřován symboly

  • a) vrozený
  • b) získaný(získaný během života)
  • c) připsaný(jak člověka vidí ostatní lidé)

Sociální role = soubor očekávaných chování člověka

  • – odráží jeho postavení ve společnosti  je tím, co se od něj očekává
  • – mívají symboly (koruna…)
  • – neslučitelnost role – když se od jedince v určité situaci očekává až protikladné chování
  • – člověk ji neuskutečňuje podle přesných pravidel, ale vkládá do ní prvky své osobnosti
  • – její realizace záleží na:
  • – poznání / informacích
  • – motivaci (= emotivní faktor)
  • – schopnosti jedince

členění:

  • a) formální (student, poslanec..)
  • b) neformální (kamarád..)
  • obligatorní (syn, vnuk, Čech, muž..) / volitelné
  • podřadná / souřadná / nadřazená…
  • specifické -> vnucené (obětní beránek) / přisouzené (šašek třídy)
  • – souběžně několik rolí (matka, dcera, atletka, sekretářka, sestra..)
  • – člověk se s ní může identifikovat, nebo ji hrát
  • – obvykle vymezená např. postavením v zaměstnanecké struktuře společnosti

Tvorba hodnot, postojů a norem

Postoje:

  • – relativně stálé tendence hodnotit předměty a jevy
  • – připravenost člověka reagovat na podněty určitým způsobem
  • – měří se na postojových škálách

Norma

je požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., určený buď k závaznému vyžadování nebo k posuzování jejich přijatelnosti nebo obvyklosti.

Hodnota

obecné myšlenkové přetvoření postoje vůči určité kvalitě do formy přetrvávající míry individuální významnosti této kvality; vztahová kategorie vyjadřující na základě hodnotící transakce stupeň zobecněné a vnitřně přijaté významnosti vnější entity konkrétním člověkem. Rovněž cílový předmět nebo stav, ke kterému člověk směřuje a kterého se snaží dosáhnout (zájem). Hodnota vzniká v procesu socializace jedince kulturním působením společnosti, v níž jedinec žije. Strukturací hodnot do více či méně stálých hierarchií (vyšší a nižší hodnoty) vzniká hodnotová orientace, která je individuálně vysoce variabilní a je většinou měřítkem identifikace jedince se společností.

Reakce na rozpor mezi hodnotami a cíli – podle am. sociologa  Roberta Karla Mertona – 5 typů reakce jedince na rozpor mezi hodnotami a cíli společnosti a prostředky dosažení

  • – Konformismus = jednání dle očekávání , naplnění role, souhlas s cílem
  • – Inovace = souhlas s cílem, ale ne s prostředky, volí vlastní
  • – Ritualismus = lpí na osvědčených prostředcích, ale neuvědomuje si cíle
  • – Únik (různé formy) = ignorace cílů, postupů i očekávaných reakcí
  • – Vzpoura = nepřijímá ani cíle, ani prostředky (protest)

Sociální deviace – znamenají odchylku od pravidel vytvořených společností a osvojených během socializace

  • – podstata je v existenci pravidel, bez nich by neexistovala
  • – deviantní chování – odlišuje se od uznávaných norem a pravidel, podle nichž jedná většina společnosti, porušení těchto pravidel
  • – co je deviantní a co normální závisí na tom, co za to považuje společnost
  • – sociální patologie – ohrožující, škodlivé, negativní hodnocení

dělení:

  • a) agresivní(použití násilí)
  • b) neagresivní(porušení norem bez násilí)
  • c) zvláštní druhy
  • – kriminalita = činnost porušující právní normy,trestána systémem sankcí
  • – delikvence – týká se i mladistvých
  • – šikana, násilí

Sociální kontrola

  • – konfrontace reálného chování člověka s normami  a hodnotami společnosti
  • – dělení:
  • vnější / vnitřní (= sebekontrola)
  • – udržuje ji systém sankcí  –
  • a) pozitivní -> ocenění za následování norem a dodržování hodnot  (státní vyznamenání…)
  • b) negativní -> trst za porušení norem a nenrespektování hodnot (trestní stíhání, odsouzení) cílem je

Cíl: stabilita sociálního řádu , udržení stávajících institucí a sociálních organizací